Emoční inteligence leadershipu

Přesto si to objednáte.

Prozatím na to zapomenete.

Budete nad objednávkou neustále přemýšlet a říkat si, že to stejně můžete kdykoli vrátit.

Ty hračky dneska nestojí za nic; beztak to byl nějaký šmejd z Číny.

Jak to proboha mohli rodiče dopustit?

Chudáci rodiče, taková tragédie.

Vyrazíte víceméně hned a koupíte to.

Zavoláte do obchodu, aby vám to odložili.

Do obchodu zajdete během následujících dnů, až se vám to bude hodit.

Řeknete si: „Není šprochu, aby na něm nebylo pravdy trochu.“

Počkáte, jestli se o této události neobjeví další fakta.

Berete to jako fakt.

Zavoláte mu a vylíčíte si to s ním po telefonu.

Napíšete mu dopis nebo e-mail, v němž mu popíšete, jak vás naštval.

Počkáte, až se zase uvidíte, a pak si to vyříkáte.

Řeknete si: „Uvidíme, co se z toho vyklube.“

Řeknete si, že jedna vlaštovka jaro nedělá.

Přiznáte si, že jste příjemně překvapeni.

Řeknete jim, že ano, ale připomenete jim svůj vztah k domácím mazlíčkům.

Po nějaké době přemlouvání a vykrucování jim na to kývnete.

Řeknete jim, že domácí mazlíčky ze zásady nehlídáte a že ani v jejich případě nebudete dělat výjimku.

Řeknete si, že pokud to byl opravdový přítel, jistě se s vámi spojí, a budete čekat.

Budete dál telefonovat a psát, ptát se, v čem je problém a rozčilovat se nad tím, že neodpovídá.

Zkontaktujete vaše společné přátele a zkusíte se dobrat příčiny tohoto stavu.

Řeknete, že to bude asi nejlepší řešení. Vždyť se celý den necítíte dobře.

Řeknete, že půjdete, ale moc si od toho neslibujete.

Řeknete, že nevíte, proč byste tam měli chodit, když doktoři stejně vždycky říkají to samé a pak vás pošlou domů s nějakýma práškama.

Řeknete si, že jste asi museli o své schopnosti nějak přijít.

Řeknete si, že jste to přece nemohli tak najednou zapomenout a že se to zas vrátí.

Řeknete si, že kdyby vám ostatní více pomáhali, hned byste získali svůj dřívější grif.

Odpovíte také narážkou.

Pomyslíte si, že to řekli jen, aby zakryli rozpaky, a necháte to být.

Vrátíte jim to. Řeknete, že vždycky byli samá narážka, a že vidíte, že se za těch pět let nic nezměnilo.

Řeknete si, že tohle nebyla poslední příležitost a že to v budoucnu ještě zkusíte.

Řeknete si, že dnes vám to prostě nebylo přáno.

Řeknete si, že jste se na to neměli tak upínat.

Uděláte si krátkou přestávku, abyste si vyčistili hlavu a přišli na způsob, jak se s úkolem vypořádat co nejefektivněji.

Necháte si svou frustraci pro sebe a budete pokračovat v práci, jak nejlépe dovedete.

Budete si stěžovat komukoli, kdo vás bude ochoten poslouchat, a budete se snažit mít ten úkol co nejrychleji za sebou.

Vymyslíte způsob, jak to tentokrát co nejrychleji a nejefektivněji udělat, a budete přemýšlet, jak se do budoucna tohoto úkolu zbavit.

Zařadíte úkol na konec svého seznamu úkolů a pustíte se do něčeho zajímavějšího.

Dáte se do toho, ale budete tomu věnovat minimum času a pozornosti.

Budete se z toho radovat a dál už na tom nebudete pracovat.

Budete se snažit stavět na tomto úspěchu a vytyčíte si nové cíle.

Budete se snažit udržet si dosaženou úroveň.

Zamyslíte se nad tím, co vám lidé řekli, upravíte podle toho své plány a pak se, s přihlédnutím k riziku neúspěchu, pokusíte věc uvést do praxe.

Vzhledem k tomu, že druzí to dokáží posoudit lépe než vy, pustíte to z hlavy.

Na jejich řeči nedáte a s důvěrou ve své schopnosti se do toho pustíte.

Dokud vás nikdo nezačne kritizovat, budete pokračovat v tom, co děláte.

Spolehnete se na vlastní úsudek a podle něj upravíte svůj způsob práce.

Pokusíte se o sebehodnocení, jeho výsledky zkonzultujete s někým, jehož názor si považujete, a podle toho upravíte svůj způsob práce.

Usoudíte, že ty chybějící informace nejsou důležité, a rozhodnete se na základě informací, které máte aktuálně k dispozici.

Dáte si tu práci s vyhledáním chybějících informací a rozhodnete se, až budete mít všechny informace pohromadě.

Pokusíte se kvalifikovaně odhadnout chybějící informace a pak se rozhodnete.

Usoudíte, že tato změna nálady asi nemá nic co do činění s vámi a že se mu jistě vrátí jeho obvyklá nálada i bez vašeho přičinění.

Zeptáte se ostatních členů skupiny, jestli si s ním někdo hodlá promluvit.

Počkáte si na příležitost, kdy si s ním budete moci popovídat mezi čtyřma očima, a řeknete mu, že si o něj děláte starost, a zeptáte se, jestli pro něj můžete něco udělat.

Nabídnete mu, jestli si nechce sednout někam stranou a tam si o tom popovídat.

Řeknete mu, aby nedělal takový rozruch, protože vás jeho chování před lidmi uvádí do rozpaků.

Budete ho ignorovat a přejdete do jiné části místnosti.

Nabídnete mu, že si s ním prohodíte roli.

Začnete si s ním povídat, řeknete, že začínáte cítit tlak celé té situace, a pak se zeptáte, jak se s tím vyrovnává on.

Necháte to být s tím, že jde o obyčejnou trému.

Podlehnete pokušení připravit kolegům divadlo a pěkně ho vytočíte.

Když si to uvědomíte, budete se snažit od něj odvést pozornost, aby se nemohlo stát, že ho někdo vytočí.

Počkáte si, až ho někdo vytočí za vás, a pak si to pěkně vychutnáte.

Dáte na svůj pocit a budete se na to s tím člověkem snažit zavést řeč.

Počkáte, jestli řekne nebo udělá něco, co by vaše tušení potvrdilo, a pak teprve budete jednat.

Pustíte to z hlavy a nebudete nic podnikat, protože se ve svém pocitu můžete mýlit.

Postupně si sami budete probírat všechno, co jste poslední dobou udělali, a snažit se najít, čím že jste se jich mohli dotknout.

Řeknete jim, že máte pocit, že se ve vašem vztahu něco změnilo, a že by vás velmi mrzelo, kdyby to byla vaše chyba. Zeptáte se, jestli si o tom můžete všichni promluvit.

Pustíte to z hlavy, protože si řeknete, že už je stejně pozdě na to, abyste s tím mohli něco dělat, a že je to stejně jejich problém.

Spokojíte se s jejich odpovědí a budete ji brát doslovně – že to z jejich pohledu opravdu bylo v pořádku.

Počkáte si na vhodný okamžik a pak se ho budete snažit přesvědčit, aby vám řekl, co si o tom doopravdy myslí.

Usoudíte, že o tom s vámi nechce mluvit, a budete to respektovat.

Půjdete se rovnou pozdravit s těmi, co znáte, a budete doufat, že vás někdo z nich představí ostatním hostům.

Pozdravíte se s hostitelem a lidmi, které znáte, a pak se začnete na vlastní pěst představovat hostům, které neznáte.

Zůstanete jen na chvíli a popovídáte si alespoň s hostitelem.

Chopíte se iniciativy, zkontaktujete se s ním a optáte se, jak se mu daří.

Usoudíte, že ten druhý je na tom asi podobně jako vy sami – že má tedy spoustu práce – a že se vám ozve, jakmile se mu to bude hodit.

Usoudíte, že si asi našel nové přátele, a nečekáte, že se vám ozve.

Budete předstírat, že pozorně posloucháte, co se ten člověk snaží říci, a při nejbližší příležitosti se vzdálíte, abyste si mohli popovídat s někým jiným.

Budete mu pozorně naslouchat, nebudete ho přerušovat a když budete sami mluvit, budete pozitivně reagovat na to, co říkal.

Využijete první pauzy, kterou udělá, a začnete mluvit vy.

Představíte ho svým přátelům, ale pouze tehdy, když k tomu budete přinuceni.

Budete se ho snažit představit všem svým přátelům a známým.

Necháte ho, ať se usadí a spřátelí, s kým chce.

Budete ochotni mu pomoci, ale pouze když to nebude moci udělat nikdo jiný.

Uvědomíte si vážnost jeho situace a nabídnete svou pomoc.

Řeknete mu, jaké komplikace by to pro vás znamenalo, a navrhnete, aby zkusil něco jiného.