.

Která z techto básní o životě s drogovou zavislostí je podle vás nejpůsobivější?

Dobrý den, věnujte prosím několik minut svého času vyplnění následujícího dotazníku.

Zabezpečeno
Survio
Vytvořit dotazník
Amatérský básník


Z těchto básní o životě drogově závislého - jak silně se vás která dotýká? (5☆ znamená husí kůži při čtení)

Autor - muž, 26 let

Vytvořit dotazník
Amatérský básník
1

ARO (Andělé Rádi Odpouštějí) Tohle není dopis na rozloučenou Chci jen říct, že se sotva, sotva držím nad vodou Život utichá, pulz kolísá Bože, požehnej naše prázdné večery Všechno se to přede mnou promítá Já nic nevnímám, jsem oko kamery. Mám pocit, že žiju jen v sobě A v tom, co se stalo Jak duch se jeví ten Koho potkalo mnoho, přitom málo Čekám na jídlo, fronta se nehýbe Já pluju dál v hladu Tělo se nasytí, zato duše Marně hledá stravu. Nerad usínám – děsím se, že spát budu navždy Jen za bděla ochráním se, vždyť ve snech jsem laxní Cítím bolest, tudíž ještě není konec všeho Propadl jsem kokainu - já si totiž nehodlám jít lehnout. Jak lusknutím prstu se vytrácí vědomí okamžiku Jsem opět pohlcen tím podivným světem mýtů A teď… …už možná slyším v dálce anděly zpívat A své tělo vidím na mořské hladině splývat Už bude dobře, nebudu potkávat života vady Stačilo nebránit se tomu Nechat je všechny nosit květiny k hrobu A to je něco, co prostě nemůžu dostat z hlavy Odejít, zanechat – možná šlo by to snáz Kdybych potkal smrt zas Chtěl bych jí otázky klást Proč konejšíš nás… Když jsme tváří v tvář Přitom děsíš až v pláč Po celý život náš Nevím jak dál Já jsem si s osudem hrál Abych pak zjistil, že sám Se necítím zván Do nebeských bran Vždyť neznám to tam Znám jen to trauma, co mě tu slizce pronásleduje Stačí jen pomyslet na ryze nemyslitelné Děsím se smrti i toho, že jsem jí unikl Co kdyby mé otisky nikdy nevznikly? Co kdyby ještě dřív zanikly? Co kdybych byl teď pod zemí a nestihl napsat tuhle báseň? A tak držím se Byť trápím se A říkám… …že tohle není má labutí píseň.


Vytvořit dotazník
Amatérský básník
2

Hitchcock Mám strach… Stmívá se stále tak brzy Netuším, co bude, děsí mne život nuzný Možná je to ve mně, ba možná ten svět není stejný Jsem neustále ve střehu Tak slabý, tak zranitelný. Zažil jsem příliš, než abych teď dělal to první, co mě napadne Ztratil jsem jistoty, upustil života otěže Já nevím, odkud to mám vzít, kde mám začít stavět Po všech těch útocích tu nezůstal na kameni kámen. Utekl jsem včera z Bohnic před vnitřní nepohodou Býval bych našel víc síly vidět tuhle scénu hororovou Tuším, že přes noc cesta ještě víc sněhem zapadá Mívám ty sny, černé vize – jo, takhle to dopadá.

Vytvořit dotazník
Amatérský básník
3

Neodplouvej! (ne)mocné víkendové myšlenky Osamělé loďky tam na čirém moři Mizí na obzoru světa, jenž jsem si stvořil Pár jich zas ubyde, než přijde ranní svítání A kdo o vraku tvé duše kdy promluví? Ne každá loď má jméno Titanik. Já sám jsem pouhý trosečník Byl jsem taky trochu uličník Těžko popsat, jak moc souzním s těmi, co jsou ovládáni jedem Je to něco jako svědomí A možná Bůh je pro mne kolektivním vědomím Já ztratím tebe Pak ztrácím sebe A už jen věřím v černočerné nebe. Dnes v noci se mi zdálo, že i já jsem opět kotvu svou uvolnil Každý den mi praská hlava z toho, jak slyším lidská volání Bože, děj se tvá vůle Je však tohle vskutku můj úděl?? Můj bližní se směje, až odhaluje zuby Mně puká z toho srdce, protože vím, že on neví Netuší, že ho už obklopuje skoro jen čiré pusté moře Vzdaluje se od pobřeží, od své identity muže Naději mám už jen skrze náhlé stavy lhostejnosti Pak stává se z ní bezmoc opět, hryže mě to v morku kostí Viděl jsem na vlastní oči, jak ten Démon mění lidi během vteřiny Tváří se jak dobrá chůva, ale klidně spát tě nechá bez peřiny Má zprvu mnoho jmen, podob, hlasů a chutí Až pak se to sejde v temnou sílu, co trpět tě nutí Není to dobré, není to hezké! Jak to však vysvětlit tomu, kdo zrovna podlehl té jiskře Jak ukázat své denní iluzi mé kruté noční můry A ty mluví tu pravdu o tom, kam vedou jisté myšlenky a činy Opět jsem to prožil, to co radilo mi tušení Stalo se to když před nedávnem dal jsem si s tebou ketamin Cítil jsem v tu chvíli, že já prostě musím Když tě nechám tonout, sám se zkrátka dusím Přes to všechno vstávám každé ráno a hledám svůj rodný ostrov Přitom přátelé mí v divokých vlnách oceánu válčí se svou kostrou… Možná jednou zjistím, že vlastně život je jen hra Třeba je to tak, že i to velké moře má svůj řád A smrt je pouhá iluze, protože láska žije věčně Jednou přestanu se cítit ve své roli nepatřičně V to aspoň doufám a teď i náhle dává mi to smysl Chci zas slyšet smích a cítit radost – odkotvit svou mysl.

Vytvořit dotazník
Amatérský básník
4

Futuristická láska Stojím na pódiu V záři reflektorů A recituju tvou oblíbenou báseň Ruce se mi neklepou A to jsem si nedal nic na posilněnou Říkám si, co je tohle za sen Sen, který žiju A už nikdy stejný neprožiju Mluvím o tvé něze, o tvé kráse Vzpomínám na den, kdy jsem si získal tvou přízeň. Na den, kdy jsem ti odhalil svou vrásčitou duši Plnou nejistot a tys řekla: „Dej ji sem.“ Netušil jsem, že si zasloužím lásku A že má duše si zaslouží tuhle krádež Já tě neopustím, já ti neodpustím Dokud mi neprokážeš svou vinu A ty ji potvrzuješ každým úderem svého srdce Každým láskyplným pohledem do mých očí Kdy já se neubráním A na svou hruď tě znovu a znovu přivinu. V hledišti jsou stovky párů očí Já přesto vidím pouze tebe kdesi v sedmé řadě Mám pocit, že jsme tu sami A já vyprávím ten příběh jenom pro tebe Jak jsem byl opuštěný a zbavený všech prožitků Jak jsem byl ztracen v sobě samém Jak ty ses zjevila a já oněměl na chvilku Jak uzdravila jsi mé srdce zlomené Neboť do žil vpustilas mi půl své krve A ve mně vysvitla víc než naděje. Byla to totiž láska, bylo to vědomí, že všechno bude dobré Byl to osud, byla to droga, kterou jsem nikdy předtím nevyzkoušel Díky tobě vím, že nejsem Démon, nikdy jsem nebyl, ten mne kdysi ovládal Díky tobě jsem pochopil, že si to všechno pouze nalhávám. Lidé tleskají, opona se zavírá a já na tebe čekám v zákulisí Ty přiběhneš celá uslzená a šeptem říkáš: „Navždycky.“ Navždy jsi můj Já na to: „Nikdy mi neodpluj.“ Nevím jestli sním Ale doufám, že se nikdy, nikdy neprobudím.

Vytvořit dotazník
Amatérský básník
5

Co si obecně myslíte o autorově stylu psaní? V čem vidíte největší mezery a dá se něco naopak pochválit? Díky předem za každý cenný názor!

Vytvořit dotazník